Všichni to máme vždycky nejtěžší
Všichni to máme vždycky nejtěžší
Děla se mi zajímavá věc. Ať jsem řešila, co jsem řešila, vždycky mi připadalo, že moji přátelé, kolegové nebo klienti, kteří zpracovávali podobnou situaci, to měli snazší. Bez ohledu na to, o co přesně šlo. Zlepšování špatného vztahu v rámci rodiny, delegování, nalezení nového směřování firmy nebo života, finanční problémy...
Chvíli jsem myslela, že mám ty karty od vesmíru opravdu rozdané nějak hůř. Když mi někdo radil co udělat nebo dával svůj příklad řešení, vždycky mi tam běželo „no jo, ty víš houby, ty jsi to měl mnohem snazší, brnkačka oproti mně“. V nějakou chvíli jsem si uvědomila, že to je fáááákt divné. Není to ani logické, ani statisticky možné.
Vysvětlení je jasné. Moje problémy = moje zodpovědnost za rozhodnutí i za následky, moje konání, moje strachy, můj úhel pohledu obvykle tím vším poznamenaný. Říkejme tomu „můj vesmír“. Ten kdo na něj kouká od vedle ze svého vesmíru a v mé věci nemá žádnou zodpovědnost, ani obavy, ani povinnost konat, ten to vidí úplně jinak.
Lehce a vesele. A to je taky důvod, proč rady moc nefungují a proč koučink není o dávání rad. Od té doby, co vycházím z konceptu „našich vesmírů“, jsem o hodně lepší kouč a snad i přítel, mamka a vůbec. Zkuste na to koukat taky tak. Jediné, co můžete ztratit je pocit, že víte nejlépe, co by měli dělat ostatní. Ale velmi pravděpodobně budete mnohem víc chápat. :-)
Autor: Zuzka Osininová