Sebereflexe
Sebereflexe
Pořád s lidmi mluvím o sebereflexi. Tak jsem si dala svoji pořádnou sebereflexní inventuru, aby nebyla kovářovic kobyla bosa. Vzala jsem to ve třech krocích.
První bod - čeho jsem si na sobě všimla během posledního třičtvrtě roku s covidem: Někdy zbytečně fňukám, je to zvyk. Ale obvykle dost rychle přestanu. :-) Jsem odolnější a silnější než jsem myslela. Jsem kreativnější, než jsem si myslela. Žasnu, co dokážu vymyslet když … nefňukám.
Druhý bod - co mě průběžně štve: Nemůžu dělat svoji práci v té podobě, jak jsem si ji před rokem poladila – pestře a vesele, venku, vevnitř, se skupinou nebo s jedním člověkem, v kanclu nebo na hradě, hlavně tváří v tvář.
Třetí bod - co je nakonec bezva, i když byla dřina začít to takhle brát: Není jasné, co bude za týden, všechno je pořád jinak, takže nic nemůžu řešit stereotypně. Zjistila jsem, že potřebuju strašně málo věcí. Je to nádhera a svoboda. Byla jsem donucena vzít na milost on-line nástroje a už nevrčím a neštěkám, když je mám používat, takže se mi zvětšil záběr.
Kdy bude další inventura? Nevím, přece jsem vám říkala, že se nedá nic plánovat. :-) :-)
Autor: Zuzka Osininová