Krása, pochvala a jiné „hlouposti“
Krása, pochvala a jiné „hlouposti“
V lednu jsem se rozhodla, že resuscituji svoje profily na sociálních sítích. Požádala jsem několik klientů, aby mi napsali na Linked-In doporučení. Na webu máme reference, které se týkají dobré práce naší firmy, nikoli osob. Referenci přímo na mě jsem doteď řešila propojením zajímajícího se a klienta. Když mi doporučení začala přicházet k odsouhlasení, bylo to NĚCO. Psali tam o člověku, kterým bych chtěla být, každopádně to bylo velmi pozitivní a inspirující čtení.
Najednou se mi v hlavě vynořil můj oblíbený citát: „Krása je v očích toho, kdo se dívá“. A klik, došlo mi to. To doporučení je z padesáti procent o mně a z padesáti procent o tom člověku, který to napsal. Protože jen ten, kdo vnímá pozitivně, je schopen to pozitivní vidět v lidech či situacích a dokáže to případně vyjádřit ve formě pochvaly. Jen ten, kdo vnímá krásu, je schopen ji vidět v lidech, ve věcech. A vice versa.
Co z toho vyplývá? Když nás někdo pochválí, užijme si to, ale taky si připomeňme, že to něco vypovídá i o tom, kdo nás pochválil. Když nás někdo kritizuje, platí totéž. Když my sami někoho pochválíme nebo zkritizujeme…
A když máme pocit, že nic není pozitivní, hodno pochválení, inspirující nebo aspoň zajímavé, zamysleme se napřed sami nad sebou. Protože hodnocení čehokoli vychází minimálně z padesáti procent z toho, co je v nás.
Možná také občas (doufám za vás, že ne dlouhodobě) koukáte na svět přes neviditelné brýle se zabarvením „stojí to za starou belu, všichni jsou proti mně, každý se fláká, nic nejde jak má“ atd. Jsou k dostání i brýle s jiným zabarvením. Chce to jen vylézt z pelíšku a letět si je koupit. :-) Platí se námahou a výstupem z komfortní zóny. Ale můžu vám slíbit, že s novými brýlemi vám bude líp.
Autor: Zuzka Osininová