Můžeme se navzájem bavit a doplňovat. Je nenáročná. Bude zobat drobky od mého asketického oběda (obědvat sama už je samo o sobě …divné). Bude mi připomínat, že život má víc poloh. Potřebuju pokračovat ve své práci už pro ten dobrý pocit. Mohla bych ji koučovat. Vymyslím skvělou otázku a položím ji. Ona nic, tupě kouká. Tak další skvělou otázku. Ten tupý pohled mě začíná vytáčet. Je to jako házet perly …. Takže si budu vlastně odpovídat sama? Nebude nakonec ta slepice koučovat mě? Ty otázky se od ní jen odrazí zpátky ke mně. Na co se jí budu ještě ptát? A na co by se ona ptala mě? Např: „Co ode mě vlastně chceš?“ „Tváříš se mile jen proto, že mě potřebuješ?“ „Fakt nedokážeš být sama se sebou?“ „A sama sebou?“ „Co ty jsi vůbec zač, když tě napadají takové blbosti?“