Elseaz.cz > Blog > Emoční inteligence

Emoční inteligence

Možná vás to nepotěší, možná to raní vaše ego, ale pravda je taková, že mnoho našich reakcí bychom mohli naprosto seriózně nazvat neandrtálskými. Omlouvám se všem doktorům, inženýrům, magistrům a ostatním, ale je to tak. Kdysi dávno před miliony let měli tehdejší primitivní živočichové pouze mozkový kmen, který řídil jejich základní funkce a některé stereotypní reakce. Z něj se postupně vydělila emoční centra a z nich se vyvinul myslící mozek, neokortex. Posloupnost vývoje ukazuje, které funkce jsou nadřazeny, bohužel v neprospěch myšlení.

Když náš praprapra... děda šel s kyjem na lov, potřeboval velice rychle reagovat v jakékoli neobvyklé situaci. Kdyby příliš dlouho přemýšlel, když slyšel podivný zvuk nebo zahlédl jiného tvora, byl by nejspíš rychle sežrán a nestihl by se ani rozmnožit. Rychlé reakce bez přemýšlení byly to, co mu umožnilo přežít. Mnoho z těchto reakcí nám zůstalo dosud, přestože prostředí je jiné než tehdy a upřímně řečeno, sežrání nám příliš často nehrozí. Když se špatně rozhodneme, nanejvýš neuzavřeme obchod, vybereme si nudný film nebo jdeme na kafe s někým, kdo je otravný. Jinak řečeno, v mnoha směrech fungujeme jako před milióny let, přestože doba je malinko jiná. Všichni, kdo tvrdí, že emoce jsou hloupost a oni jednají zásadně podle rozumu, asi netuší, jak to v naší hlavě a těle funguje. Máme takovou sběrnu podnětů, jež přišly ze smyslových orgánů. Když něco slyším, jde informace z ucha do sběrny. Ta pošle informaci mnoha silnými kanály do mozkové kůry a ta začne v několika úrovních porovnávat, vyhodnocovat a rozhodovat co uděláme. Ze sběrny ale vede taky malý jednoduchý kanál, jímž jdou informace do centra poplachu. Poplachové centrum trvale vyhodnocuje, zda podnět, který dostalo, neznamená krizovou situaci, neboli pohotovost. Jakmile vyhodnotí, že jde o krizi, okamžitě vydá tělu příkazy k jednání a nečeká až šedá kůra mozková provede svoje brilantní vyhodnocení. Nezapomeňme, že tehdy dávno byly ty užitečné reakce následující: rychle utíkat, plivat nebo kousat, ukrýt se, vyplivnout jed a podobně. A tomu také odpovídaly reakce těla. Například když se prapra... dědovi objevila překážka, která bránila, aby získal kořist, naštval se, zrychlila se mu srdeční frekvence a krevní průtok v rukou, vyplavil se adrenalin a on byl připraven jednat - kousat, plivat, zabít.

A teď přichází ten legrační moment; přijdete do práce, kouknete do počítače a těšíte se, že tam máte zprávu, kterou vám měl kolega poslat a která završuje dvouměsíční práci vašeho týmu, ovlivní vaše prémie a ukáže ve firmě, jak jste dobří. Rozevřete doširoka oči (emoce překvapení) a nevěříte tomu co vidíte. Kolega zprávu odbyl tím nejhorším způsobem. Místo sladkého a triumfálního završení vaší práce je na světě blábol, který byl navíc zřejmě v pominutí smyslů rozeslán dál. Hádejte co nastane! Když poplachové centrum vyhodnotí podnět jako krizi (a zřejmě ano), dá pokyn k jednání a vám se zvýší srdeční frekvence, krevní průtok v rukou a začne se vyplavovat adrenalin (emoce hněv). Jste nadneseně řečeno připraveni zabít (plivat nebo kousat).

A s touhle chvílí nemá racionální myšlení vůbec nic společného. Šedá kůra mozková teprve začala "vyhodnocovat", jenomže váš hněv už existuje. Komické je, že náš hněv dnes vyvolávají věci jako bezohledně předjíždějící kamion nebo neochotný úředník, ale reakce odpovídá tomu, jako bychom narazili na tygra.

S emocemi je tedy vhodné se smířit, protože o tom kdy a jak silné se objeví, nejsme schopni rozhodnout. Ale na nás je, zda se je naučíme zvládat tak, aby nám ty "špatné" neškodily. Dobré je také vědět, že emoce má každý, ať už to přiznává nebo ne.

Díky tomu je i naše komunikace vedena ve dvou rovinách. Jedna rovina je věcný obsah neboli slova, která říkáme a tady racionální myšlení převládá. Druhá rovina komunikace zahrnuje emoce, city, vztahy a je z větší části neverbální. Obchodníci, manažeři, rodiče a všichni, kdo chcete lidi kolem sebe o něčem přesvědčit, vězte, že: Jestliže k někomu mluvíte, z celkového dojmu, kterým jste na něj zapůsobili, slova jsou jen 10% , emoce, které se přenáší řečí těla, tónem hlasu a výrazem tváře jsou těch zbylých devadesát procent. Hovoříte-li tak, že slova a neverbální projev jsou v nesouladu, vaši kolegové, děti, klienti vám buď neuvěří vůbec nebo uvěří tomu, co říká řeč těla - emocím.

Z toho vyplývá, že jedovatě řečené díky zůstává především jedovaté. Díky se ztratilo.

Stejně jako komunikace i myšlení probíhá ve dvou rovinách citové a racionální. Napadlo-li vás, že racionální myšlení je tím citovým pouze nabouráváno a znehodnocováno, zkuste vymyslet, jak byste bez citů a pocitů hledali priority nebo jak byste se rozhodli, kam jet na dovolenou. Navíc byste asi zůstali navždycky bez partnera a taky byste se nerozhodli pro žádnou práci, protože objektivně dokonalé řešení neexistuje. Vždycky to záleží na tom co chcete, co vás baví nebo naopak štve. Fungovali byste jako počítač pracující podle programu, který perfektně vyhodnocuje všechny možnosti, ale nemá žádná kritéria pro konečný výběr. Jako ve všem v životě, ideální stav je, když je rozum s city v rovnováze.

Důležitá role emocí v našem životě způsobila, že vznikl pojem emoční inteligence. Ta zahrnuje pět základních oblastí: Znalost vlastních emocí neboli sebereflexi; zvládání emocí tak, aby odpovídaly situaci; schopnost motivovat sebe sama; vnímavost k emocím druhých lidí(empatii) a umění mezilidských vztahů. Možná budete překvapeni, ale emoční inteligence se na našem úspěchu v životě podílí 80% a to i v profesích jako vědec nebo inženýr.

Jestliže jste až dosud měli pocit, že nejste tak šťastní, bohatí a spokojení, jak byste si představovali, tady máte návod na čem zapracovat.

Kurzy související s tímto tématem: